„Mé vnitřní zvíře je divočák. Jeho medicína mě učí, abych se postavila lidským slabostem a přeměnila je v sílu. Učí mě stát vzpřímeně a neutíkat před žádnou výzvou. Ráda si jeho schopnost připomínám v každodenním životě, i když to pro mě někdy znamená vystoupení z komfortní zóny.“
Nikola Havránková
„Jsem blíženec. Dělám spontánní rozhodnutí na základě toho, která z mých dvou tváří zrovna rozhoduje. Občas nechci dělat kompromisy, proto jsem se zapsala na dvě studia naráz, a proto jsem zvolila studium na PdF UP v Olomouci. V jednom z oborů se připravuji na to být učitelkou českého jazyka. Svoje kompetence v této oblasti si rozšiřuji pomoci doučování dětí, které čeština nebaví. Snažím se jim ukázat, že čeština je krásný a neobyčejný jazyk, se kterým nemusí být nuda. Chci jim ukázat, že s knihami se nemusí vídat jen ve škole ve formě učebnic, ale můžou se pomocí nich odreagovat. Protože knihy nejsou jen tím povinným maturitním seznamem, ale můžou odrážet i osobnost člověka.
V kombinaci se zmíněnou češtinou studuji speciální pedagogiku. Často slýchám názor, co budu učit, když mám pouze jednu aprobaci a k tomu studium speciální pedagogiky pro 2. stupeň ZŠ a SŠ. Že mě přece nikdo nebude chtít a na místo na gymnáziu nemám ani pomýšlet. Já se mohu zeptat obdobně – na co bude mým spolužákům aprobace z dějepisu, když jejich žák nebude například schopen pochopit, proč si má pamatovat, kdy na naše území přišli Habsburkové. Pro něj bude přednější pochopit, jak si najít cestu k ostatním dětem, když sám má specifické, nejen vzdělávací, potřeby a je limitován zdravotním či sociálním znevýhodněním. Inkluze je důležitá, ale naše společnost a bohužel ani někteří učitelé na ni nejsou dosud připraveni. Možná právě proto jsem si vybrala speciální pedagogiku v kombinaci s češtinou – výuku toho ‚nejběžnějšího‘ předmětu v kombinaci se speciálněpedagogickou myšlenkou inkluze, v rámci níž je jinakost ‚běžná‘ a přirozená.
Ráda se nechávám inspirovat cizími kulturami a lidmi z nich pocházejícími, i to mi moje studium, potažmo univerzita, umožnilo na vlastní kůži. Díky programu Erasmus + jsem se vydala na praktickou stáž do neziskové organizace Okénko v Londýně, kde jsem měla možnost poznat, jak funguje velká organizace, nejen zvenku jako dobrovolník, ale také zevnitř jako jeden z pracovníků. V rámci své stáže jsem učila bilingvní děti českému jazyku, ale také pomáhala při rozjezdu dramatické výchovy. S čímž souvisí můj druhý obor. Speciální pedagogika dramaterapie mi otevřela obzor nových možností. Ukázala mi, jak je důležité znát sám sebe a využít svou energii pro pomoc ostatním. Já svou energii konkrétně využívám na pobytech pro děti a mladé dospělé s mentálním postižením či autismem. Baví mě pracovat s těmito dětmi, protože jsou spontánní, nepřetvařují se a dávají najevo svou radost za jakýchkoliv okolností. Po práci s nimi jsem duševně nabytá na další rok, a to nejen ten akademický na PdF UP v Olomouci.“