11. dubna 2021 po těžké nemoci odešel ve věku pouhých 52 let René Hábl, malíř a pedagog spojený s katedrou výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Na zmíněné katedře působil od září 2014, od července roku 2018 jako externista. V roce 2020 se chystal vrátit naplno, bohužel jeho plány zmařila těžká nemoc a k očekávanému návratu do ateliéru malby už nemohlo dojít.
Jak uvedl vedoucí KVV Tomáš Chorý, odchod René Hábla je pro všechny kolegy bolestnou událostí. „Zpráva mne hluboce zasáhla. Ztráta přítele, talentovaného malíře a kolegy je o to smutnější, že měl již od září na katedru výtvarné výchovy nastoupit jako pedagog. Rodině i příbuzným vyjadřuji upřímnou soustrast.“
René Hábl se narodil v roce 1968 v Uherském Hradišti a svůj profesní život spojil se Zlínem a Olomoucí. Jeho umělecká dráha se začala formovat v letech 1983–1987, kdy byl studentem Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti, a zejména v období let 1988–1994, kdy studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jiřího Sopka, Františka Hodonského, Jana Kotíka a Miloše Šejna.
Háblovu malířskou tvorbu lze charakterizovat mnoha přívlastky: zprvu divoká, plná pestrobarevných, ostře vymezených tvarů, později tichá, minimalistická, s jemnou, pokornou a zároveň ostrou linkou na monochromních plátnech. Starší Háblovy malby se vyznačovaly výraznou barevností (zejména plátna vzniklá těsně po roce 2000), v pozdější tvorbě došel k vysoce stylizovanému tvarosloví a k minimalistickým, lineárním motivům figury a geometrických tvarů. Abstrakce se v těchto zvláštních malbách potkávala s figurací, jak ukázala také výstava v Galerii Caesar v roce 2018, příznačně nazvaná Osamělost prvočísel.
Na Reného Hábla v dobrém vzpomínají mnozí jeho kolegové a kolegyně z katedry výtvarné výchovy. „Je těžké v této situaci něco napsat. Reného budu mít navždy spojeného s krásným e-mailem, který jsem od něj dostal ještě v době, kdy jsme se neznali osobně. Před lety jsem měl přednášku v Otrokovicích o nových technologiích v sochařství, na kterou přišla spousta neznámých lidí a studentů. V noci hned poté mi přišel velmi srdečný e-mail od neznámého člověka, kterému se celý koncept a pojetí moc líbilo. To se mi dosud nikdy nestalo. Ten tehdy neznámý člověk byl René a od té doby jsme se stali přáteli,“ vzpomíná pedagog KVV a sochař David Medek. „René byl člověk s velkým přehledem o uměleckém dění. Byl svůj a jeho tvorba byla zároveň netradiční a novátorská. Byl poctivý jak k výtvarnému řemeslu, tak ke všemu, čemu se věnoval, čím žil. Proto byl i jako pedagog důsledný a zodpovědný. Zároveň dokázal uznat a s pokorou přijmout, když byl někdo skutečně dobrý. O jeho osobním životě jsme toho moc nevěděli a zpráva o jeho odchodu je o to bolestnější,“ doplňuje David Medek.
Na první setkání René Háblem a jeho osobnost vzpomíná s pohnutím také Magdalena Adámková Turzová, jež byla později na KVV PdF UP jeho kolegyní v ateliéru malby, zažila jej ale i jako mladá studentka: „Stává se, že ve svém životě potkáte člověka, který zásadním způsobem určí vaše další směřování. V mém případě to byl René Hábl. V osmnácti jsem nastoupila na Vyšší odbornou školu umění ve Zlíně a jediné, co jsem věděla, bylo, že se chci nějakým způsobem věnovat výtvarnému umění. Moc jsem toho neuměla, byla jsem nevyhraněná, ráda jsem kreslila, lákala mě grafika. René, který zde učil, mě přivedl k malbě, které jsem díky jeho pedagogickému působení naprosto propadla. Poté, co jsem odešla studovat do Olomouce, jsme zůstali v kontaktu a vztah učitel-žák se vyvinul v přátelství. René byl především malíř, až v druhé řadě pedagog. Měl však to, co je pro učitele nezbytné. Když zaznamenal u studenta zájem, věnoval mu obrovskou pozornost a energii. Byl upřímný, kritický a zároveň laskavý. Jeho přítomnost mi bude chybět, jeho bytí zůstává živé ve vzpomínkách.“
René Hábl často vystavoval na samostatných i kolektivních výstavách. Mezi posledními výstavními projekty můžeme najít olomoucké výstavy v Galerii Caesar (Osamělost provočísel, 2018) a v Galerii XY (Paralelní světy, 2018); Hábl vystavoval také ve Zlíně (INSOMNIE, Galerie Garáž, 2017, AD HOC, Optika Mezírka, 2015, VISITES, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlín, 2014), v Praze (ODJINUD, Galerie U Prstenu, s J. Anlaufovou a R. Tymešem, 2014), v Praze / Libčicích nad Vltavou (OBRAZY 2010–2013, 2016) nebo v Plané u Mariánských lázní (MIMEZE, Galerie Ve věži, 2016) a v Uherském Hradišti (VLÁKNO, Galerie Slováckého muzea, 2014, ENTENTE, Dám knihy Portal, 2014).
Přehled jeho výstav zahrnuje desítky výstavních projektů samostatných i kolektivních. Jak uvádí databáze Artlist, dílo René Hábla reflektují také tyto katalogy a publikace:
Petišková, Terezie – Veselý, Petr: Zlatý věk. Reminiscence kubismu v současném výtvarném umění (výstavní katalog), Dům umění města Brna, Brno 2014, 4 s.
Koleček, Michal (ed.): Ze středu ven. Umění regionů 1985–2010 (výstavní katalog), UJEP Ústí n. Labem 2014, 93 s.
Koval, Miroslav: Meta-poloha malby (výstavní katalog), Galerie Jiřího Jílka, Šumperk 2013.
Vaňous, Petr: René Hábl | MIKROMEGAS (katalog), Galerie Ars, Brno, 2012, 159 s.
Vaňous, Petr: Fundamenty & Sedimenty (výstavní katalog), Galerie hl. m. Prahy, Praha 2011, nestr.
Vaňous, Petr: INtroCITY Nukleární rodina (výstavní katalog), Topičův salon, Praha 2008, nestr.
Ševeček, Ludvík: René Hábl (heslo), in: Horová, Anděla (ed.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění – DODATKY, Praha 2006, s. 254.
Valoch, Jiří: První výstava (výstavní katalog), Studio 6.15, Zlín 2004.
Ševeček, Ludvík – Horňáková, Ladislava – Sedláček, Ivo: 50 let zlínské galerie/ 50 Years of the Zlín Gallery (výtavní katalog), Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 2004, 133 s.
Gabrielová, Bronislava: Třetí Nový zlínský salon jako zrcadlo doby, Ateliér 2002/9, s. 1 a 12.
Sedláček, Ivo: René Hábl: Obrazy (výstavní katalog), Státní galerie ve Zlíně – Dům umění, Zlín 1995, (12 s.).
