Na portálu Učitel21 pravidelně zveřejňujeme rozhovory se zajímavými absolventy naší fakulty. Tentokrát představujeme Libora Menšíka, který působí jako sociální pedagog a lektor s dlouholetou praxí. Cestu k této profesi našel přes dobrovolnictví. Říká, že základem úspěchu jsou dobří spolupracovníci a mentoři. A na ty měl podle svých slov vždycky štěstí.
Problematika nízkoprahových zařízení, terénní sociální práce, sociální pedagogika, sociální služby pro různé rizikové skupiny, tématika uplatnění na trhu páce. Ve všech jmenovaných oblastech má Libor Menšík velkou praxi. Pozitivně už ovlivnil život řady klientů. Vždy a všude přitom zdůrazňuje, jak moc důležitá je prevence.
„Ohýnek jde jednodušeji uhasit, když je malý. Rychleji jej sfouknete, uhlíky uhasíte a škody zůstávají minimální. Když je požár velký, tak už jen chráníte, aby od něj nechytlo něco dalšího. A tak je to i s prevencí, vlastně s naší všímavostí. Někdy máme sklony něco nevidět. Nechceme si připustit, že už něco začíná i doutnat. A nejde přímo o zbabělost. Jednoduše někdy nemáme sílu se věcem postavit. Jenže nikdo jiný za nás problém nevyřeší, a v tu chvíli je potřeba se bavit o vlastní zodpovědnosti,“ vysvětluje energický absolvent olomoucké pedagogiky a sociální práce.
Během střední školy a pak i v dalších letech strávil hodně času na letních táborech a dobrovolnicky působil v různých organizacích. Absolvovalzajímavé kurzy, které mu daly mnoho dovedností. Přesto uplatnění zpočátku hledal složitě. „Byl jsem absolventem střední technické školy s nulovou praxí v oboru a první pokus o vysokoškolské studium nedopadl dobře. V sociálních službách jsem práci hledal velmi těžko,“ říká sympatický sociální pedagog. Klíč však našel v dobrovolnictví, jež mu přineslo hned několik příležitostí.
Do prvního nízkoprahového zařízení pro děti a mládež v Opavě nastoupil jako sociální asistent v roce 2000. Zpříma se tak setkal s různými aspekty sociální práce, terénní sociální prací, krizovými situacemi, různými subkulturami, příběhy i osobnostmi.
„Jednou navečer, asi po pěti letech této služby, jsem tak seděl v našem nízkoprahovém klubu pro mládež a jeden z bývalých klientů se mi přišel pochlubit, že dokončil bakalářské studium. Měl jsem z toho velkou radost. Tehdy jsem si řekl, že to zkusím zvládnout taky. Obor pedagogika – sociální práce byl mne jasnou volbou.“
Dnes Libor Menšík říká, že studium na Univerzitě Palackého mudo života i do pracovní oblasti dalo potřebný rámec souvislostí, vysvětlení i inspirace. Během studia si uvědomil, že se některé jevy nevyskytují osamoceně. Že je možné nalézat souvislosti minulé a celkem slušně odhadnout i jevy budoucí. Že lze nacházet vysvětlení i nápovědu.
„Moc rád vzpomínám na setkání s profesorkou Helenou Grecmanovou, a to v rámci předmětu Pedagogika. Šarmantní dáma a vynikající odborník. Rovněž přednášky doktorky Heleny Skarupské a vlastně celá sociální antropologie v jejím podání, byla pro mne velkým zážitkem,“ dodává.
Celý text o sociální práci, službách pro různé rizikové skupiny, neziskovém sektoru obecně, ale také o Liborově studiu na PdF UP, jeho vztahu k hudbě a jeho dalších pracovních aktivitách naleznete na portálu Učitel21.