V neděli 13. června 2021 odešel ve věku 85 let Zdeněk Kalhous, jedna z nejvýznamnějších polistopadových osobností Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Akademik, na nějž jistě vzpomíná celá řada pracovníků fakulty, kterým byl v minulosti školitelem v rámci doktorského studia, prvním čtenářem či recenzentem odborných publikací, členem komisí pro habilitační řízení a především velice vstřícným mentorem, kolegou či přítelem.
Připomínat životní osudy a dílo Zdeňka Kalhouse znamená v nejlepším slova smyslu rekonstruovat proměny učitelské profese, proměny pedagogické teorie a praxe, které sám v průběhu svého profesního působení zažil, podílel se na nich, či se je dvou činností úspěšně snažil změnit k lepšímu.
Zdeněk Kalhous se narodil 27. března 1936 v obci Sezemice ve východních Čechách. Po absolvování jedenáctileté střední školy vystudoval Zdeněk Kalhous učitelství matematiky a fyziky pro 2. stupeň ZŠ na Vyšší škole pedagogické v Ústí nad Labem. Poté působil jako učitel ZDŠ v Liberci a Pardubicích a následně jako učitel na odborném učilišti Zbrojovky Vsetín. Souběžně se svou učitelskou praxí absolvoval dálkové studium matematiky a pedagogiky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Za zahájení jeho vědecké činnosti je možné považovat úspěšné absolvování rigorózního řízení v oboru pedagogika na brněnské univerzitě v roce 1973. Po čtrnáctiletém působení na odborném učilišti Zbrojovky Vsetín se od 1. září 1978 stal jeho novým zaměstnavatelem Krajský pedagogický ústav (dále jen KPÚ) v Ostravě. Zde Zdeněk Kalhous pracoval jako vedoucí kabinetu pedagogiky a psychologie v Olomouci. Odtud také jeho profesní dráha směřovala na Pedagogickou fakultu Univerzitu Palackého v Olomouci. V roce 1991 na fakultě obhájil habilitační práci v oboru pedagogika a získal titul docent pedagogiky. V habilitační práci na téma Kategorie výukových cílů a její využití v praktických činnostech učitelů na středních školách se zabýval v širším rozsahu výukovými cíli a jejích využitím ve vzdělávání. Ve funkčním období 1991–1993 a 1994–1996 byl na pedagogické fakultě proděkanem pro vědu a výzkum, do svého odchodu do důchodu v roce 2003 vedl tehdejší katedru pedagogiky s celoškolskou působností (dnešní Ústav pedagogiky a sociálních studií).
To, co na pedagogické fakultě Zdeněk Kalhous zanechal je možné bez nadsázky nazvat jako pedagogické dílo či odkaz. Za všechny připomeňme knihu autorského kolektivu pod vedením Z. Kalhouse Školní didaktika, která poprvé vyšla v roce 2002 a je dodnes doporučována a používána jako jeden z klíčových odborných a studijních textů pro studenty učitelství nejen na Univerzitě Palackého v Olomouci ale i širokou odbornou veřejnost.
Pokud bychom měli vystihnout osobnost Zdeňka Kalhouse, bude nejlépe dát prostor vzpomínkám jeho kolegů a přátel, které shromáždil v roce 2010 ve své diplomové práci věnované životu a dílu Zdeňka Kalhouse Stanislav Bugáň:
Mgr. Milan Drlík, kolega učitel z učiliště Zbrojovky Vsetín:
„Vzpomínám si, že Zdeněk neúnavně studoval didaktickou literaturu a navrhoval různé zajímavé názorné pomůcky k vyučování fyziky. Přispíval tak k tomu, že řada studentů si přírodní vědy opravdu oblíbila. Protože byl spravedlivým kantorem a uměl učivo velmi dobře vysvětlit, byl mezi žáky velmi oblíben. Dovedl jim poradit nejen s probíraným učivem, ale i s jejich osobními problémy, často vedl až zanícené rozhovory s rodiči. Miloval zvláště žáky přemýšlivé, kteří vytvářeli ve škole něco navíc, např. řešili úlohy matematické a fyzikální olympiády.“
Doc. Oto Obst, kolega a přítel z Krajského pedagogického ústavu a následně z Katedry pedagogiky s celoškolskou působností PdF UP:
„Přestože se Zdeněk po celou dobu svého působení na fakultě pohyboval ve vedoucích funkcích, které ho časově jistě velmi vyčerpávaly (odhlédneme-li od každodenního dojíždění do Olomouce z Jarcové), našel si čas na výuku v interním i v kombinovaném studiu. „Jít si zaučit“ pro něj bylo osvěžením a pro studenty jistě potěšením. To proto, že mohl spojovat teorii s praxí, kterou sám prožil a to studenti umějí ocenit.“
Doc. Jan Šteigl, děkan PdF UP v době působení doc. Kalhouse
„Doc. Zdeněk Kalhous byl zřejmě vždy předurčen pro školství. Můj první dojem – logicky uvažující a racionálně se chovající matematik- fyzik, vynikající metodik ale i filosof, znalec historie a kultury. Vyčníval mezi jinými jasně vyhraněným hodnotovým systémem, vysokým stupněm tolerantnosti se schopností tvůrčí diskuse a nikdy nekončící ochotou naslouchat druhým. V zásadních věcech jednoznačný a neměnící stanoviska. Člověk trpící, když čas byl neekonomicky promarněn zbytečnými poradami nebo nefunkčními byrokratickými úkony. Milovník přesnosti. Nesmiřitelný obhájce plnohodnotného vysokoškolského vzdělávání učitelů, pomáhající hledat novou, svobodnou formu učitelství, školství a vzdělávání vůbec. Uznávaný autor pedagogické literatury. Přehnaně skromný, neženoucí se za tituly, k ocenění nabízející spíše spolupracovník Znalec kouzelné receptury na přípravu kvasu na výbornou slivovici. Znalec vína a nekonečný diskutér. Pozorný hostitel vlídně přijímající i nečekané návštěvy. Trvalý představitel vzácného umění: umění přebírat naše starosti a radovat se z našich radostí. “
Věřím, že Zdeňku Kalhousovi věnovali v těchto dnech vzpomínku všichni, kdo měli možnost jej poznat či s ním spolupracovat, a že mu tuto vzpomínku věnují i všichni ostatní, pro které je Kalhousova a Obstova Školní didaktika součástí jejich knihovny či seznamu prostudované literatury. Protože jen ve vzpomínkách může být Zdeněk Kalhous stále přímen.