Mezi osobnostmi Katedry biologie Pedagogické fakulty UP v Olomouci zaujímá mimořádné místo pan emeritní profesor RNDr. Bronislav Hlůza, CSc. Ačkoliv se tento vitální a usměvavý pán narodil již před více než 90 lety, je neokázalou inspirací a vzorem pro všechny své kolegy a spolupracovníky, často o celé generace mladší.
Pan profesor se narodil 8. 3. 1929 v Lošticích a již v mládí ho zaujala zejména příroda. Není proto divu, že se po maturitě na gymnáziu v Litovli (1948) přihlásil ke studiu přírodních věd na Univerzitě Palackého v Olomouci. Po dvou letech pak ve studiu pokračoval na Masarykově univerzitě v Brně, kde v r. 1952 absolvoval obor geografie, biologie a geologie. Po promoci působil zpočátku jako pedagog na středních školách v Novém Jičíně, Šternberku a v Olomouci. V roce 1960 pak nastoupil jako odborný asistent do Pedagogického institutu v Olomouci, což se ukázalo být zásadním životním mezníkem. Právě z tohoto institutu totiž následně vznikla Pedagogická fakulta, s níž byl pak prof. Hlůza již celoživotně profesně spjat. Na fakultě pracoval jako odborný asistent, docent i profesor a od r. 1964 se dvěma přestávkami až do roku 2001 vedl katedru biologie, kde dosud působí jako emeritní profesor.
Prof. Hlůza je především proslulým a uznávaným mykologem a v tomto oboru publikoval jako autor či spoluautor řadu vědeckých a odborných prací, knih, metodických materiálů a bibliografií. Mimořádnou pozornost věnoval především houbám jedovatým. K jeho nejdůležitějším vědeckým publikacím patří např. studie rozšíření některých druhů rodu Amanita (muchomůrka) v Československu (1976) či výzkum ekologie druhů Amanita citrina (muchomůrka citrónová) a A. porphyria (muchomůrka porfyrová) a jejich rozšíření v Československu (1967) a několik dalších studií nejen muchomůrek - Amanita phalloides (muchomůrka zelená, 1982), A. pantherina (muchomůrka tygrovaná, 1985), A. gemmata (muchomůrka slámožlutá, 1986), A. regalis (muchomůrka královská, 1987), A. muscaria (muchomůrka červená, 1987), nýbrž i dalších jedovatých hub (Boletus satanas, hřib satan, 1986; Inocybe erubescens, vláknice začervenalá, 1988) atd. Byl rovněž koordinátorem projektu “Mapování jedovatých hub v České republice”. Ve své vědecké práci dlouhodobě rozvíjel i kontakty s odborníky z řady zahraničních univerzit, např. v Německu (Halle. Kiel) a v Polsku (Lublin).
Dlouhodobě a systematicky se věnoval také mykofloristickému výzkumu v různých oblastech České republiky – např. v CHKO Litovelské Pomoraví, CHKO Jeseníky nebo ve Vojenském újezdu Libavá. Výsledky průběžně zveřejňoval v rozmanitých odborných časopisech (Česká mykologie, Mykologické listy, Časopis Moravského zemského muzea v Brně, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci aj.).
Profesor Hlůza byl excelentním a mezi studenty mimořádně oblíbeným vysokoškolským učitelem. Přednášel zejména botanické či ekologické disciplíny, ale byl rovněž fundovaným didaktikem. V mnoha studentech Pedagogické fakulty UP vypěstoval nejen celoživotní zájem o živou i neživou přírodu, ale inspiroval je i k výzkumné činnosti a povzbuzoval k publikování jejich výsledků na tomto poli. Za dobu svého působení na Katedře biologie Pedagogické fakulty UP vychoval celé generace učitelů přírodopisu, kteří na něho stále s láskou vzpomínají a dodnes rádi vyhledávají nejrůznější možnosti osobních kontaktů, například během pravidelných setkání absolventů.
Aktivity prof. Hlůzy se však nikdy neomezovaly pouze na činnost vysokoškolského pedagoga a vědce, byly mnohem všestrannější. Od r. 1963 působil přes 30 let v olomoucké mykologické poradně a podílel se také na realizaci řady výstav hub (např. ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Šumperku). Byl též okresním konzervátorem Státní ochrany přírody v Olomouci a významná je v této souvislosti jeho mykologická expertizní činnost při rekonstrukcích různých památkově chráněných objektů a dalších budov. Nesmírně záslužné bylo i jeho působení ve funkci soudního znalce v mykotoxikologii a konzultanta při otravách houbami. Podílel se na záchraně životů a zdraví několika stovek pacientů v nemocnicích celého Olomouckého kraje. Byl také vždy vynikajícím popularizátorem, což prokázal a stále prokazuje jak v mnoha svých publikacích (spolupracoval mj. např. na tvorbě turistických průvodců Nízký Jeseník nebo Haná), tak i na přednáškách, exkurzích a vycházkách pro veřejnost.
Za svou činnost obdržel řadu čestných uznání, diplomů, cen a mnoho medailí. Byl mj. jmenován čestným členem České vědecké společnosti pro mykologii (v letech 1997-2000 byl členem jejího výboru) a Muzejní a vlastivědné společnosti Olomouc, jejíž biologickou sekci po 25 let vedl. Je členem i dalších vědeckých a odborných společností, např. Česko-slovenské biologické společnosti nebo České botanické společnosti. V roce 1994 mu byla udělena Zlatá medaile za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého, za vědeckou činnost v r. 2007 Cena města Šternberka a za rok 2013 se stal laureátem Ceny města Olomouce za přínos v oblasti přírodních věd. V roce 2016 byl oceněn děkanem Pedagogické fakulty Univerzity Palackého u příležitosti 70. výročí založení fakulty. V březnu 2019 oslavil prof. Hlůza devadesáté narozeniny a při této příležitosti převzal z rukou rektora Pamětní medaili UP s dvojportrétem Josefa Dobrovského a Františka Palackého.
Pan profesor se živě zajímá i o historii a současnost kultury a osobnosti kulturního a uměleckého života regionu. Jeho hlas občas zaznívá i ve vysílání Českého rozhlasu Olomouc, pro nějž v letech 2010-11 připravoval např. oblíbený ranní pořad Minuta pro tebe. Soubor těchto celkem 107 krátkých příspěvků zaměřených na aktuální dění v přírodě, významné osobnosti a zajímavé události a výročí vyšel v roce 2019 také tiskem.
Jsme velmi rádi, že pan profesor Hlůza byl a stále je aktivním členem Katedry biologie a celé akademické komunity Pedagogické fakulty UP, a nesmírně si této skutečnosti vážíme.